Já to prostě nedokážu…
Často se setkávám s nářkem lidí, kteří mi brečí na rameni a říkají: Já nic nestíhám. Jsem uhoněný/á a přitom nic pořádného za mnou není. Mám tisíc úkolů a nevím, co dřív. Nemůžu se naučit uspořádat si úkoly. Nemůžu se naučit, jak smysluplně nakládat se svým časem. Nevím, jak začít. Já na to asi nemám. Jsem prostě chaotik a s tím nic nenadělám. Jsem vyčerpaný/á. Už mě to nebaví…
Pokud patříte k těmto lidem, nebudu vás přesvědčovat o opaku, ale dovolte mi, abych vám odvyprávěla jeden příběh.
Náš pes Ben je nalezenec. Našli ho v lese u jedné cizí chaty a byl tak agresivní, že ho chtěli zastřelit. Naštěstí k tomu nedošlo a dostal se do záchytné stanice. Byl zlý, jen štěkal, cenil zuby, nesnášel lidi, psy, děti, štěňata. Chodili ho krmit s lopatou, aby je nepokousal. Měl být znovu utracen. Naštěstí díky laskavosti a velkému srdci paní z odchytu se dostal k trenérce psů Alici Pekařové.
Paní Alici stačilo pár týdnů, aby Bena zbavila strachu a agrese. Ano, jeho agrese pramenila z bití, týrání hladem, špatného zacházení a strachu, které zažil dřív. Alice mu dala tolik lásky, kolik potřeboval, ruku, která hladí a netrestá, novou víru v člověka, a navíc jej naučila i režimu a několika základním povelům.
Tehdy se Ben dostal k nám. Milý, živý, veselý pes. Tady by vyprávění mohlo skončit. Ale mám za to, že právě tady teprve pořádně začíná.
Přišlo mi líto nechat Bena celý den sedět doma a čekat na nás, až přijdeme a uděláme kolečko v parku. Měla jsem za to, že dokáže víc. Že je v něm skrytý potenciál. A že si to i zaslouží. Tak jsme začali spolu cvičit.
Radila jsem se s paní Alicí (jí patří ten největší dík), sledovala jsem videa a četla chytré knížky. Začali jsme prvním cvikem, pak jsme postupně přidávali další a další. Některé cviky se naučil Ben na první dobrou, některé mu trvaly i několik týdnů trpělivého opakování. A samozřejmě velkou roli zde hrály i pamlsky a odměny 😊.
Po půl roce pobytu u nás měl Ben první představení v kruhu rodiny. A vidět ho, s jakou radostí předvádí naučené cviky, jak radostně vrtí ocasem a dožaduje se pokračování – věřte mi, stálo to za to.
No, příběh hezký, ale co z toho vyplývá pro nás lidi?
Benův příklad má s námi ale víc společného, než se na první pohled zdá.
Tak tedy:
- Když se chcete něco nového naučit a nevíte jak, obraťte se na toho, kdo to umí. Ani já jsem nevěděla, jak se cvičí takový pes. Ani Ben to nevěděl. Odborník to ví. Ať už je to učitel, kouč, mentor, kamarád, který stíhá, nebo člověk, kterého obdivujete. Sledujte jejich práci, nechte si poradit, inspirujte se. Vyberte si člověka, který žije podle toho, co říká. Určitě se vyvarujte „experta“, který má sice plnou pusu teoretických a chytrých frází, ale sám se jimi neřídí.
- Buďte k sobě trpěliví, laskaví, ale nekompromisní. Každému se někdy nechce, ale pokud chcete něco dokázat, je nutné to překonat.
- Postupujte krok za krokem. Je bláhové si myslet, že roky praktikovaný (ne)pořádek změníte ze dne na den. Přidávejte si nové aktivity a změny postupně, ať máte čas se s nimi sžít.
- Odměňujte se. Pokud překonáte své zajeté hranice a dokážete se posunout o krok dál, odměňte se. Čímkoliv, co vás navnadí k tomu, abyste překonali nechuť. Pokud se ale odměňujete sladkostmi, tak pozor na kalorie 😊
- Nezáleží na tom, jakou startovní pozici máte. Nezáleží na tom, jestli nad sebou lámete hůl vy sami nebo ji nad vámi láme někdo jiný. V historii jsou stovky případů, kdy absolutní outsider dokázal překonat mistry v oboru.
A poslední ponaučení – pokud to sami se sebou a vlastní změnou myslíte opravdu vážně a na novou cestu se vydáte, věřte mi, že zcela jistě potkáte lidi, kteří vám pomůžou. Pochopí vás, podají vám pomocnou ruku, budou vám věřit, budou vás inspirovat, budou laskaví a trpěliví a nenechají vás utratit 😊 Nikdy na to nejste sami, sami jen musíte začít.
Zajímá mě téma změny a práce s časem. Inspiruji klienty ke změnám a dávám jim přehledné návody, jak si uspořádat svůj čas a prožít svůj život naplno.