V naší rodině je plánování dovolené téměř vždy na mě. Všichni tak nějak akceptují mé organizační schopnosti a já jsem tuto funkci převzala víceméně dobrovolně. Přece kdo jiný by to mohl lépe zorganizovat, než já?!
S manželem (který je absolutním neplánovačem, tedy absolutním opakem plánovače) se většinou domluvíme pouze KDY a přibližně KAM pojedeme a zbytek je na mě. Plánování cesty, ubytování, jídlo, program. Nemám itinerář rozdělený na minuty, tak dalece to nehrotím, ale ubytování a jídlo mám zajištěné VŽDY a také vím, co se na daném místě dá vidět a dělat. Mám to tak říkajíc PEVNĚ V RUKOU.
Minulé léto to bylo jiné. Unavená a uondaná všemožnými úkoly, které jsem si nakladla (nebo mi byla nakladena), jsem rázně prohlásila, že letos nezařídím ani prd a pokud chce manžel někam jet, musí to zorganizovat on. Se vším všudy. A dokonce ani nechci vědět, kam pojedeme a co tam budeme dělat.
K mému velkému překvapení manžel souhlasil. A k mému ještě většímu překvapení nezačal nic chystat. Prostě se nic nedělo. Žádné přípravy, žádné tajné zírání do počítače, žádné konspirativní telefonáty nebo omylem nezavřené stránky destinací v počítači. Začala jsem nenápadně sondovat, ale manžel mou lest vždy prokouknul a odbyl mě slovy, že se vše dozvím včas.
Nebudu to natahovat. V domluvený den jsme vyrazili. V autě kromě oblečení i stan (?!), který mě měl trochu připravit na věci budoucí…
První 3 dny byly nádherné. Dorazili jsme na Plitvická jezera a kdo tam byl, ví, o čem mluvím. Ubytování bylo zajištěné, program připravený a my si užívali léta plnými doušky.
Čtvrtý den jsme vyrazili opět na cestu, před sebou dalších 7 dní dovolené. Manžel se tvářil spokojeně a ve vzájemné pohodě jsme dorazili k moři.
A pak se to stalo.
Udělala jsem chybu a zeptala se: „A kam jedeme dál? Kde budeme spát?“. Odpověď, kterou jsem uslyšela, mi vyrazila dech.
„Nevím. Dál už jsem to neplánoval“, řekl naprosto klidně manžel. A když uviděl mé vytřeštěné oči, tak se zasmál a dodal:
„Prostě žůžo dobrodrůžo!“.
Věřte mi, tato slova se v mém slovníku do té doby nikdy, ale opravdu nikdy nevyskytla. Ani jsem netušila, že existují.
A rozjel se kolotoč myšlenek…
Já
Panika! Proboha, jaké žůžo dobrodrůžo! Plná sezóna, všechny dobré hotely určitě plné nebo drahé, co kde budeme dělat… Kruci to nemůže ani zařídit blbou dovolenou! Všechno abych dělala já! Teď budeme jak pitomci hledat ubytování, namísto abych se někde čvachtala v moři nebo popíjela sklenku bílého před večeří!
Můj muž
To jsem měl ale výborný nápad! Žádný plán, žádné stresy, prostě svoboda! Svoboda! Jedeme, kam chceme, zastavíme, kde chceme, děláme si, co chceme… tak jsem si vždycky přál cestovat… a hele, tady je kemp, to bychom mohli vyzkoušet náš nový stan!
Já
No to si snad dělá srandu! Spát ve stanu – budiž, ale takový špinavý kemp?! Ani za nic! No jasně, stejně je plný! Co bychom taky chtěli, uprostřed sezóny!
Můj muž
To je divné, že je kemp plný, ale nevadí, takových ještě potkáme… Jen nechápu, proč je žena tak naštvaná! Vždyť je krásně! Jsme na dovolené! Nemusela nic zařizovat! Všechno jsem zajistil já! A ještě je jí to málo!!! A přitom jsem to tak perfektně NAPLÁNOVAL!
Já
Panebože, to byl už čtvrtý kemp a pořád nic, všude plno nebo špína. To snad budeme spát v autě nebo postavíme stan někde u prašné silnice s tím, že nás v noci vykradou? Místo abychom si někde užívali a odpočívali, budeme jezdit od kempu ke kempu a hledat ubytování?! Doby, kdy největším dobrodružstvím bylo jet někam jen tak, bez cíle, už jsme si prošli! Teď jsem dospělá, unavená, potřebuji si odpočinout a chci vědět KDE a JAK!
Proboha, proč nemá PLÁN?!
Dovolená nakonec dopadla skvěle. Pokračovala v duchu „žůža dobrodrůža“ i dalších pár dní a objevili jsme díky tomu několik skvělých míst, na které by nás asi nenapadlo zajet.
A nejdůležitější bylo to, že jsme oba s manželem zjistili něco podstatného.
Já jsem si uvědomila, že není vždy potřeba třímat otěže pevně v rukou. Někdy (ale ne vždy 😊) je dobré je pustit a nechat se volně unášet životem a kochat se krásami, které se v tu chvíli zjevují kolem nás. Není potřeba vždy a za každou cenu naplánovat přesně každý náš krok. Občas můžeme vykročit i volně, bez plánu, a i tak si to užít.
Pro manžela zase přišlo poznání v tom, že někdy je plánování přece jen k něčemu dobré. Dlouhé hodiny, které jsme opakovaně strávili hledáním vhodného ubytování, jsme mohli využít k mnohem zábavnější aktivitě. Peníze za dražší hotel, který jsme jednou zvolili unaveni nekonečným hledáním, jsme mohli využít příjemněji.
A oba jsme zjistili, že i dva lidé, tak příkře rozdílní v náhledu na plánování života, mohou zažít úžasnou společnou dovolenou. Je potřeba jen trochu slevit ze svých požadavků, nelpět na svém pohledu na věc, zkusit něco nového, pochopit pohled toho druhého a umět se v kritických situacích zasmát sám sobě.
Zajímá mě téma změny a práce s časem. Inspiruji klienty ke změnám a dávám jim přehledné návody, jak si uspořádat svůj čas a prožít svůj život naplno.