Mám tohle vtipné rčení ráda, protože má v sobě kus pravdy. Ale vždycky dodávám…
A chceš-li ho potěšit, měj své plány co nejlepší a dodrž je 😊
Vše je dané, proč tedy plánovat?
Často se setkávám s lidmi, kteří vehementně brojí proti plánům a říkají, že je ve Vesmíru stejně vše dané a plánovat je zbytečné. Prostě žijme a užijme si to.
No, řeknu vám, jak jsem to měla já…
Kdysi mě okouzlila knížka Tajemství, která byla a stále je velmi populární. Ta říká, že pokud něco opravdu chcete, tak se celý vesmír spojí, aby se to stalo, prostě si to přitáhnete. Tak jsem si napsala na vesmírný šek, že chci půl milionu korun (to abych nebyla nenažraná).
Šek jsem si připevnila na nástěnku, to abych ho měla pěkně denně na očích, a hezky v klidu jsem seděla na gauči a čekala, až zazvoní pošťák a šek mi přinese.
Teď už se určitě usmíváte a tušíte, že jsem dostala prd. To bylo zklamání! Vždyť jsem to přece tak chtěla!
A tak jsem přemýšlela, co dál. Co chci v životě dělat, čím se chci bavit, živit, čemu chci věnovat svou energii.
Nejprve jsem vyloučila, co opravdu nechci. A v tu chvíli bylo celkem jasné, jak se realizovat. Odešla jsem z práce a začala jsem soukromě učit angličtinu. Bylo to spojené s mnoha strachy a obavami (stejně jako papírováním 😊), ale vydržela jsem.
Protože se ale stále hlásila moje touha „něco“ sdělovat, přihlásila jsem se do kurzu a začala krůček po krůčku realizovat svůj blog. Založila jsem si web, začala jsem psát články pro svůj blog a témata ke mně přicházela tak nějak sama. Někdy jsem pracovala i po nocích, bojovala se svými obavami, že to nikdo nebude číst, s perfekcionismem, s leností. Ale šla jsem dál a výsledky se začaly dostavovat.
V tu chvíli jsem se ohlédla a zjistila, že ten gauč mám už pěkně daleko za sebou. Skoro jsem na něj ani nedohlédla.
Měla jsem totiž svůj PLÁN. A ten mi pomohl vstát z gauče a jít něco dělat. Dala jsem do toho své úsilí, překonala pochybnosti, věnovala tomu energii.
A celý vesmír se spojil, aby mi můj plán pomohl uskutečňovat.
Tak mi řekněte, bylo dané to, abych seděla na pohodlném gauči a čekala na vesmírnou odpověď? Nebo bylo dané, že mám začít s novou aktivitou? Jak my lidé vlastně zjistíme, co je dané?
Není tedy opravdu lepší mít nějaký plán a jít za ním? Třebas i klopýtat přes překážky, bojovat s devítihlavým drakem, přijímat porážky, ale jít?
Upřímně si myslím, že Pánbůh, Vesmír, či cokoliv jiného, co nás přesahuje, neocení ani tak naši pasivitu v přijímání všeho, ale potěší se právě naší aktivitou, kdy víme (nebo alespoň tušíme), co chceme a jdeme za tím.
A upřímně – mám ráda plánování. Baví mě na tom 2 věci. Jednak už při plánování tak nějak vnitřně prožívám svůj příběh a vidím sebe sama na konci. A za druhé – baví mě ta rozmanitost. Vždy se totiž objeví něco, co mi můj plán naruší 😊
Zajímá mě téma změny a práce s časem. Inspiruji klienty ke změnám a dávám jim přehledné návody, jak si uspořádat svůj čas a prožít svůj život naplno.